Historie města Telč
Město Telč založil r. 1099 Otta II. jako malou osadu. Menhard z Hradce nechal roku 1354 postavit v Telči hrad na místě dnešního zámku a město obehnal hradbami. Zřídil oba rybníky, čímž z města vytvořil dokonalou vodní pevnost. Město pak vzkvétalo a bohatlo. Jeho rozvoj a rozkvět byl přerušován pouze několika velkými požáry. V 15. století se vlády na d městem ujal Zachariáš z Hradce, který nechal přestavět bývalý hrad do renesanční podoby dnešního zámku, dále nechal přestavět domy na náměstí. Měšťanům nařídil představit před stávající domy loubí, čímž dal základ dnešní malebnosti a unikátnosti celého náměstí a všeobecně se o město staral. Po jeho smrti získavají panství Slavatové a v 18.stol. Podstatští-Lichtensteinové, kteří zůstávají na Telči až do konce II. světové války. V roce 1945 přechází zámekdo vlastnictví státu. Pro svou architektonickou a historickou hodnotu, vyjímečnost a zachovalost bylo město Telč zapsáno roku 1992 na seznam světových památek UNESCO.
Podle staré pověsti byla Telč založena moravským knížetem Ottou II. na paměť vítězství nad českým panovníkem Břetislavem r. 1099. Otta II. prý založil na památku vítězství nejprve kapli, později kostel s osadou - dnešní Staré Město. První historicky doloženou zprávou je zápis v zemských knihách o zeměpanském dvorci a strážní věži s kostelíkem - sídlem to královského správce. Čeští králové se v té době zadlužovali a Telč byla dána do zástavy. Roku 1335 král Karel IV. Telč ze zástavy vyplatil a roku 1339 směnil za pohraniční hrad Bánov s panem Jindřichem z Hradce. Tím se tento rod dostává na panství a zakládá novou Telč. Byl to jeho potomek, Menhart z Hradce, kdo po roce 1354 nechal postavit původní gotický vodní hrad na místě dnešního zámku. Dále postavil kostel a s tehdejšími lokátory (dnešními geodety) připravil gotickou parcelaci pro výstavbu domů po obvodu rozsáhlého tržiště. Město obehnal hradbami, které doplnil dvěma rybníky. Vytvořil tak z Telče těžko dobytnou vodní pevnost. Tím založil dnešní podobu Telče.
Město se mohutně rozvíjelo. Trpělo však častými požáry. Za velkého požáru r.1386 vyhořela celá západní polovina náměstí včetně kostela a radnice. Náš dům naštěstí nebyl za těchto požárů zcela zničen. Stopy po požárech - staré částečně ohořelé trámy původně roubených stěn, zazděné do pozdějších zdí - jsme našli během rekonstrukčních prací. Město silně poznamenaly i husitské bouře. Podle dnes již nedochovaných záznamů z městské kroniky založené roku 1399 (později zmizelé), byla Telč - kromě hradu - dobyta roku 1423 nejdříve husitskými hordami a pak Janem Hvězdou z Vícemilic. Z válečných šrámů se město vzpamatovávalo dlouho. Když v 15. století získává město další privilegia - jarmark, vaření piva a prodej soli a panství na Teleči se ujímá Zachariáš z Hradce - nastává nový mocný rozmach. Zachariáš velkoryse přestavuje původně gotický hrad na renesanční zámek. Měšťanům nařizuje přestavět původní gotické domy na úhledné domy s renezančními štíty, rozšířené o podloubí. Buduje městský vodovod, nový špitál, zakládá cechy, rybníky v oklí a zavádí nový způsob hospodaření. Umírá však bez mužských potomků. Sestra tohoto posledního Pána z růže - paní Lucie Otilie - přivádí r. 1604 na Telč a Jindřichův Hradec svého manžela Viléma Slavatu. Později nechvalně známého místodržícího z Pražské defenestrace v r. 1618.
Panování Slavatů v Telči je poznamenáno třicetiletou válkou. Město bylo r. 1645 obsazeno a vyrabováno Švédy. Následně je panství pod správou převážně mužských potomků rodu. Do historie města se však nejvýrazněji zapsala vdova po prostředním ze Slavatů - Jáchymu Oldřichovi - paní Františka, roz. hraběnka z Meggau. Ta povolala do Telče jezuity. Staví pro ně kolej přímo proti zámku (1655), dále kostel Jména Ježíš (1667), přestavuje bývalou sladovnu pod farním kostelem na konvikt sv. Andělů a zakládá nový hřbitov na Podolí (1676). Ve stejné době je založeno jezuitské latinské gymnázium, lékárna a meteorologická stanice. Význam Telče tak značně přesahuje původně regionální rozměr. Slavatové vymírají rovněž bez mužských potomků a poslední syn Františky - Jan Karel Jáchym - generální představený karmelitánského řádu, se i přes papežský dispens odmítá vrátit na rodové statky. Na telečské panství pak nastupuje rod Lichtensteinů - Kastelkornů. Už první z nich - František Antonín - umírá r. 1761 bez mužského dědice. Jeho příbuzný po přeslici - Alois, hrabě Podstatský - spojuje r. 1762 erby obou rodů.
V 18. století pak za panování Podstatských-Lichtensteinů nastal nebývalý vzestup měšťanského stavu. Majetní měšťané počali nebývale dbát o město. Investují do výstavby kašen, byl vztyčen Mariánský sloup a další sochy a vybudovány kaple. Roku 1773, je za panování císaře Josefa II., zrušen císařským patentem v celém mocnářství jezuitský řád a v telečské jezuitské koleji jsou zřízena kasárna. O rok později je zrušeno i jezuitské gymnázium. V roce 1785 pak kostel sv. Ducha a další kaple. Počátek 19. století, byl pro celou zemi i pro Telč, ve znamení industrializace. V bývalém Slavatovském dvoře je založena Langova továrna na sukna a roku 1898 postavena železnice z Kostelce do Telče. Po jejím propojením přes Slavonice až do rakouské Švarcenavy skončila, do té doby značná, komunikační izolace města. Rozproudil se nový kulturní i hospodářský život a Telč hrála v té době významnou roli v celém jihozápadním moravském regionu. Vnitřní část města, vymezená rybníky, hradbami, zámkem a historickým náměstím si přesto dokázala podržet půvabnou tvář starých časů, což byla i zásluha citlivého vlivu rodu Podstatských -Lichtensteinů, kteří hospodařili na Telči až do roku 1945. Po válce byli poslední členové rodu vysídleni do Rakouska a jejich majetek byl zkonfiskován státem. Úspěšné a citlivé hospodaření Podstatských-Lichtensteinů na telečském panství je také jedním z důvodů, proč bylo historické jádro města hned po 2. světové válce vyhlášeno státní chráněnou Městskou památkovou rezervací a následně bylo v r. 1992 zapsáno na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
